OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WAR FROM A HARLOTS MOUTH dospěli. Nová nahrávka je sevřenější, ucelenější a funkčnější jako celek. Zůstává typický žánrový nadhled, jazzrockové odlehčení, technická vyspělost i bohatost v motivech. O „In Shoals“ se dá v podstatě říci, že jde o logického následovníka minulého alba „Transmetropolitan“. Ve všem je prostě o kus dál… Novým prvkem je určitá příjemná rozvláčná náladovost a nebojím se říci i sludge corový feeling v některých pasážích. Nejznatelnější jsou tyto prvky v poslední čtrnáctiminutovce „Scully“, ale drobné odkazy jsou k nalezení i na mnoha jiných místech. Srdce kapely však jenodznačně tvoří energická směs technického metalcore a grindcoru s vytaženou, skvěle jedoucí rytmickou sekcí a šelmoidním řevem Nica Weberse z multižánrových THE OCEAN.
Téměř nic se neopakuje, všechny skladby jedou stále více a více kupředu. Pro album je typická syrovost a nekompromisnost. Kdybyste vykostili z DILLINGER ESCAPE PLAN líbivost, kterou nabírají v posledních deskách a přidali něco z kanaďanů ION DISSONNANCE, získáte zevrubnou kostru alba „In Shoals“.
Díky pomalejším pasážím a cinkavým vsuvkám, které v minulosti nebyly tak časté, se leckomu na první poslech může zdát, že berlínští lehce vyměkli, ale není tomu tak. Pasáže, které mají drtit, disponují mnohem větší sílou, než v minulosti. Vše je hutnější, syrovější a průraznější. Naopak pasáže, které mají album odlehčit, jsou opravdu vzdušné a nechávají jej dýchat. Nic zde nehraje pouze na efekt, vše z hudebního hlediska budí dojem promyšlenosti a koncepce – každý hraje více pro celek. Ačkoliv WAR FROM A HARLOTS MOUTH jsou technickou kapelou, nedá se říci, že novinka je jakkoliv chaotická nebo přetechnizovaná. Vše zapadá na své místo, nápadů je opravdu požehnaně, skladby si neustále hrají s tempem a motivem, nicméně není to nic, co by zásadně unavilo uši. Vše ubíhá přirozeně, bez křečí a nenuceně.
WAR FROM A HARLOTS MOUTH na aktuální desce rozpoutali žánrovou bouři, která sluchovody rozhodně neunaví. Nehledejte v novince hitovost a tendenční podlézavost. Toto je poctivý průplach, který nebývale široce otevřel vstupní vrátka dalším žánrům, které na „In Schoals“ působí tak, jako by tam patřily odjakživa, což jsem z minulé desky zdaleka tolik necítil. Dle mého nejnadějnější mladá německá banda, která už v současnosti má celou řadu následovníků. A není se čemu divit!
Novinka je dospělejší, sevřenější, ucelenější a funkčnější jako celek. WAR FROM A HARLOTS MOUTH si stále uchováváají typický žánrový nadhled, jazzrocková odlehčení, technickou vyspělost i bohatost v motivech - vše je však dotaženější a promyšlenější než v minulosti.
8,5 / 10
1. They Come in Shoals
2. No High Five for A C.oward
3. Briefing Security Werewolves on Red Alert
4. Crooks at Your Door
5. Justice from the Lips of the Highest Bidder
6. Copyriot
7. Appropriate Tools Required to Intercept and Obstruct Errorism
8. What Happens in the District... (Paper Agents)
9. ...Stays in the District (I’m the Black Sheep of Her Country)
10. Scully
Datum vydání: Čtvrtek, 23. dubna 2009
Vydavatel: Lifeforce Records
Stopáž: 36:12
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.